Lukáš Blažej a Petr Liška jsou krajskými lídry koalice Pirátů a STAN a oba jsou tou pravou definicí toho, jakou stranu zastupují a koho náš kraj ve Sněmovně potřebuje. Pirát Lukáš Blažej (25), zastupitel města Ústí nad Labem, asistent poslankyně a ekolog dokončuje studia práv na Karlově univerzitě a svou nezměrnou energii kromě řečeného věnuje boji za transparentnost úřadů a státní správy. Starosta Petr Liška (51) je oblíbeným starostou Malých Žernosek, které vede už od roku 2002. Jeho hlavními obory jsou zemědělství a životní prostředí. Přečtěte si jejich rozhovor o tom, co je potřeba rozhýbat.

Kam směřuje naše země a Ústecký kraj? Stojí náš kraj mimo okraj zájmu? Jaké máme šance a možnosti získat energii, nabrat dobrý směr a udělat z našich regionů místo pro lepší život? Jak vypadá a jakou vizi přináší koalice Pirátů a Starostů a nezávislých? 

Dočtete se ve volném rozhovoru krajských lídrů! 

Lukáš: 

Piráti a Starostové toho mají mnoho společného a fungují spolu programově i lidsky. Například my dva s Petrem věnujeme velký zájem otázkám životního prostředí. Spolupráce je tudíž jedinečná příležitost. Pokud někdo říká, že naše spojení je účelovka, tak jediným účelem je vrátit zemi budoucnost, změnit ji k lepšímu.

Petr:

Spojování je přirozené obecně, když je to k dobru věci. Je evidentní, že stojíme před důležitými volbami a změnami. Jako starostové máme konkrétní a ověřené zkušenosti, že se dají věci měnit a posouvat.  Místo výmluv, podrazů či přešlapování, které vidíme posledních X let v politice, potřebujeme s věcmi začít hýbat. Ne pouze na papíře, ale ve skutečnosti. Ne ve snech, ale hmatatelně zlepšit každý kousek celku. A zrovna Ústecký kraj to potřebuje jako sůl.

Lukáš: 

No a v tom mi právě přijde super to spojení. Ne, že by tohle u Pirátů nebylo, ale starostové znají dobře ten systém z letité praxe. Odspodu, z každodenního života. Přinášejí zkušenosti a v prvních místech toho, co umí, je místní rozvoj. A o tobě teď vím, Petře, že se plavíš u vás v Malých Žernosekách s přívozem. Takže i tam spojuješ pro lidi dva břehy lemující jednu řeku.

Petr:

O tom to je. Akorát teď, při snaze rozhýbat Česko, je tou řekou společný zájem všech. A fungovat to zase může jenom když si lidi a programy sednou, a to se u nás stoprocentně stalo. Starosty doplňují Piráti, kteří jsou zase mnohdy důraznější v tom rozhýbání správným směrem. Je to spojení zkušeností a energie. A energie je vůbec podstatná, protože o ní nemluvíme jenom v tom smyslu, co Česko potřebuje v politice a v zákonodárné Sněmovně. Okolo nás probíhá proces přeměny našeho regionu. Ten byl historicky využíván jako baterka Česka. Mostecko, Chomutovsko, okolí Kadaně, Bíliny, Teplic nebo Ústí – ten sever kraje trpěl. A jako s jednorázovou baterkou z elektra se s krajem taky víceméně dosud nakládá. Použít, dokud slouží, a pak si moc nevšímat, co s tím dál. Mnohdy zbyla měsíční krajina nebo nedotažená obnova krajiny – vlastně se většinou prostě zatopí vyčerpaný důl. Zaplavování jam přitom nemusí být tou jedinou možností, protože potenciál rozvoje kraje má toto území spíše v jiném využití. Mimochodem ani není dost vody na to zaplavení. No a teď, když také díky unijnímu Fondu spravedlivé transformace máme šanci se odrazit nahoru, musíme ji maximálně využít.

Lukáš: 

Je to tak. Potřebujeme, aby obnova a transformace naší ekonomiky proběhla spravedlivě a koncepčně. V Ústeckém kraji obzvlášť. Dříve se investovalo především do těžby a těžkého průmyslu, dnes k tomu přibyly sklady a lehký průmysl. Výsledkem je, že patříme mezi nejhorší ve vzdělanosti, zaměstnanosti, exekucích, délce života i jeho kvalitě. I když se můžeme chlubit spoustou přírodních zajímavostí, scenérií a kulturními památkami, které se probírají z rozkladu, potřebujeme se zbavit nálepky špinavého, chudého a neperspektivního kraje se zničeným životním prostředím. A to já bohužel o našich regionech často slýchám a opravdu se tomu mnohdy nejde divit. Například v roce 2015 naměřili v Německu bifenyly, jejichž používání je zakázáno od roku 2001. Když se pokračovalo v měřeních, došli až na státní hranici, a přes ní až do Ústí. Ukázalo se, že jedovaté látky pocházely z opravy ústeckého železničního mostu, při které byl starý nátěr seškrábán do Labe. Zhotovitel dostal pokutu, musel odbagrovat toxické bahno a při tom poškodil kořenové systémy dřevin, za což dostal další pokutu. To říkám proto, že problém je jak systémový, tak v přístupu.

Petr:

Přesně tak. V přístupu musí každý začít sám u sebe je potřeba říct, že se to snad zlepšuje. V tom systému je vize a cesta trochu jasnější. Protože máme díky té masivní těžbě a uhelným elektrárnám vybudovanou energetickou infrastrukturu, kterou není snadné přenést jinam, je jasné, co to bude. Primárně využívání a produkce čisté energie s mnohem větší přidanou hodnotou pro náš kraj – a to mnohem různorodější než doposud, protože je to i otázka bezpečnosti. Z uhlí nám toho jinak opravdu moc kladného, praktického a trvalého nepřiteklo. Zaměstnanost, která je v souvislosti s těžbou na ústupu, se vhodně přelije jinam.

Lukáš: 

Třeba do turismu, podobně jako po ukočení těžby v Sasku díky koncepční rekultivaci krajiny. Česko nyní dostane přes 40 miliard z Fondu spravedlivé transformace, a jednotlivé projekty i většinu podmínek čerpání si určujeme sami. Je ale potřeba, aby peníze neskončily ve svěřenských fondech nebo kontraproduktivních megalomanských projektech. Potřebujeme větší množství projektů po celém kraji, jinak propásneme poslední možnost řízené transformace. Zánik těžby a navázaných odvětví nás totiž kvůli ekonomické nevýhodnosti čeká tak jako tak.

Petr:

Ano, je nutné to dělat zdola podporou regionálních výrobků, produktů, zemědělců, firem 21. století. Je potřeba dát příležitost ekonomickým  aktivitám i v těch nejzapadlejších koutech regionu, protože tím dodáváte těmto místům zdroje na další navazující rozvoj. Centralizace znamená, že zdroje vytvořené v každém místě odtečou jinam, v horším případě i do jiné země, a v místě dále nepomáhají. Na Litoměřicku nám to docela funguje. Díky impulsům a injekcím zvenčí a cílevědomosti uvnitř je možné to nastartovat. V tom právě jako starosta umím chodit dost dobře a jsou to spojené nádoby. Souvisí s tím správné nastavení role obcí v jejich doplňkové úloze, aby pomáhaly se službami a s realizací projektů. Tedy chce to důraz na regionální rozvoj. Tento přístup, Evropské fondy, upřímná snaha z vlády, ze Sněmovny a z kraje. Tím to tu pozvedneme, s tím do toho jdeme.

Lukáš: 

Souhlas. Musíme zajistit, aby se neudál další  ROP Severozápad. Současný premiér je ve střetu zájmů, a přitom jeho hnutí rozhoduje o nastavení dotačních podmínek na ministerstvech i o schvalování jednotlivých projektů na nižších úřadech. Krajské volby bohužel změnu nepřinesly, už nyní vidíme řadu kauz typu trafiky paní Marschallové v Krajské zdravotní za 130 tisíc měsíčně nebo zaměstnávání loajálních osob na klíčových úřednických pozicích, například ředitele krajského úřadu. I proto budou tyto sněmovní volby tak důležité, další čtyři roky si Česko nemůže dovolit. 

Petr:

Což už letos konečně musí lidem vyjít. Protože penězovody do kapes oligarchů jsou právě v našem regionu bolestivé dvojnásob. Každá koruna opravdu chybí, dokud se nezvedneme ze dna. A pokud si někdo myslí, že na dně nejsme, tak je přeci vždy co zlepšovat. Teď opravdu nemyslím jen ten už řečený místní rozvoj, ale také vzdělanost, řešení sociálních problémů nebo zdravotnictví. To bylo ve vážné krizi i bez COVIDu. To má být cíl investic, to má být největší snaha vlády. Obyvatelstvo, které má nejen uspokojené všechny základní potřeby, ale může se rozvíjet, růst, žít si, jak potřebuje a může. S tímhle přístupem je třeba začít, když chceme lepší budoucnost. Nespokojit se s málem.

Lukáš: 

Je to tak. Můžeme využít obrovské příležitosti z evropských fondů, ať už na obnovu po COVIDu nebo pro adaptaci na změnu klimatu. Podmínky těchto programů i výše prostředků záleží na rozhodnutích a vyjednávacích schopnostech vlády. Na našich webových stránkách naleznete společný program i kandidáty na ministry s podrobnými informacemi o jejich kompetencích; za sebe mohu říci, že máme jasnou vizi i silný tým. Máme příležitost proměnit nejen Ústecký kraj, ale celé Česko.